---

Milena Dopitová + Patricia London Ante Paris

TENDER TRANSPORT / CALM...

---

Galerie NTK s potěšením uvádí výstavu Tender Transport/Calm… (Něžnýtransport/Bezvětří), která představuje práci dvou umělkyň - české intermediální autorky Mileny Dopitové a německé umělkyně a performerky Patricie London Ante Paris. Mezinárodní výstavní projekt byl iniciován Patricií London Ante Paris a po pražské zastávce bude v odlišné podobě k vidění v Mnichově a Bambergu.

Práce obou autorek spojuje silný humanistický náboj a potenciál nabízet naději a víru v pozitivní vliv umění. Jejich umění se empaticky a kriticky staví k současné společnosti. V případě Mileny Dopitové se tak děje více v poetické a metaforické rovině, prostřednictvím monumentálních prostorových instalací, ale také fotografií a videí. Východiska Patricie London Ante Paris se nacházejí v oblasti performance a happeningu a její přístup je adresně politický, angažovaný, až aktivistický a současně participativní a kolaborativní. Obě autorky spojuje záliba v textilních materiálech, v pestré barevnosti, lapidární znakovosti, ale také časté odkazování k fenoménům hry a hraní, či využívání herních principů. Hry a hraní můžeme chápat jako modelové situace sociálních vztahů. Skrze hry jsme integrováni do společnosti, učíme se být poslušnými, hry mají pravidla, hřiště hranice. 

Milena Dopitová se prezentuje v NTK několika novými díly i variacemi na již existující práce. Ve vstupu do galerijního prostoru diváka přivítá čerstvě dokončená mnohobarevná dvojice abstrahovaných postav, totemických figur, strážců s variabilními hlavami s názvem „Jestli my se nemáme krásně!“ doplněná starším objektem „Slunce nesvítí jen tak“. Dopitová vystavuje také nové video – atmosférický snímek „Samotnou mě tancovat nebaví“ představuje banální scénu „tance“ dámských a pánských koupacích úborů v mírných poryvech větru na šňůře na prádlo kdesi na pláži. Zdánlivý klid a mír, harmonie, idyla (v názvu výstavy vyjádřené termínem bezvětří) jsou v interpretaci autorky nevyhnutelně naplněny potlačovanými obavami z blížícího příchodu „bouře“. Mezi novinky patří i fotografická série „Zpátky na začátek“ představující „portréty“ herních kuželek, jejichž těla nesou viditelné stopy tisíců ran. Kuželky jako „oběti násilí“, antropomorfní hromosvody sublimované agresivity. K fenoménu hry odkazuje také nástěnný objekt s názvem „Postavení mimo hru“. Rozměrná šipka je současně herním plánem určeným pro fiktivní neexistující hru. Dopitová zde tematizuje prvek moci a podřízenosti. Hra nemůže existovat bez omezujících pravidel. Video „Kde jsem celý život byla“ představuje situaci robotického továrního provozu, ve kterém pracují ženy. Pracovnice vykonávají opakovaně tentýž úkon, jejich zmechanizované aktivity jsou přerušovány toužebným sněním o bytí „jinde“, v místě odpočinku, relaxace.  Site specific instalace „Procesí“ vznikla jako reakce na komplikovaný prostor galerie doplněním a reinstalací starší existující fotografiecké série.  Sestává z civilních fotografických portrétů matek s dětmi. Jednotlivé fotografie zobrazují ženy z různých sociálních skupin a série je také stylově silně disparátní. Průvod doprovází dvě abstrahované postavy zakuklených strážců. Prezentovanými pracemi Mileny Dopitové nenápadně prostupuje harmonie ale přítomné jsou také obavy ze ztráty nabytých privilegií a svobod tté šťastnější části světa. Zatím je tady zdánlivé bezvětří. Zatím...

V galerijních instalacích, fotografiích a kresbách Patricie London Ante Paris je téměř vždy přítomen performativní princip, posílený často imerzivní a participativní tendencí. Mnohdy jde o rekvizity performancí a happeningů. Častým námětem jejích děl je reflexe historického zatížení v souvislosti s proběhlými genocidami, ale také související současná situace, kritika nárůstu nenávisti a xenofobie. Nejviditelnějším příspěvkem Patricie London Ante Paris k výstavě v NTK je monumentální objekt absurdně přezvětšených šatů visících v centrálním prostoru galerie. pokrytá miniaturními plastikami monster. Název díla „Klín Artura Uie“ odkazuje k divadelní hře Bertolda Brechta „Zadržitelný vzestup Artura Uie“. Instalace „Rozsocháč“ představuje protitankovou bariéru známou jako Český ježek, složenou z okvětních lístků květin a hlav ženských figurin. Instalaci doplňuje série kreseb zobrazující „mikromonstra pro každého z nás“. Název série „Chill Kain“, česky „Uvolni se, Kaine!“ (Kain - vrah Ábela) je slovní hříčkou odkazující na termín „kill-chain“ (řetězec útoku, vražedný řetězec), který označuje v kybernetické bezpečnosti model, popisující jednotlivé fáze útoku od prvotního průzkumu až po naplnění cíle útočníka. Imperativ „Klid, Kaine!“ se vztahuje jak na oběti, tak na pachatele, tj. na všechny.

MILENA DOPITOVÁ (CZ)

Milena Dopitová je významná česká intermediální umělkyně. Žije v Praze. Patří k nejvýraznějším osobnostem generace nastupující na scénu v 90. letech 20. století - v době překotných politických změn a otevírání hranic směrem na západ. Na počátku umělecké kariéry se prosadila jako členka vlivné umělecké skupiny Pondělí. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje tématům identity, diverzity, každodennosti, sociálním vztahům a strukturám, postavení ženy v současné společnosti, duality intimního a veřejného. Dopitová pracuje s širokou škálou médií, včetně objektu, instalace, fotografie nebo videa. Je dlouholetou pedagožkou. V minulosti působila na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 2015 vede profesorka Milena Dopitová ateliér Intermediální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze. 

Vystavovala na mnohých tuzemských i zahraničních výstavách, samostatně svou tvorbu vystavila například v The Institute of Contemporary Art v Bostonu, v Ludwig muzeu v Budapešti, důležitá pro ni byla spolupráce s galerií Ronald Feldman, kremžské Kunsthalle, či Galerii hlavního města Prahy, pro kterou v roce 2014 připravila „prozatímní“ retrospektivu Miluji a přijímám. Její tvorba byla součástí důležitých výstav 90. let v českém prostředí, kontinuálně také vystavovala v zahraničí, například The Artist Institute v New Yorku, na biennalích v Sydney, v Sao Paolu, na Apertu ve Venice v Kwangju nebo také na biennale v Haus der Kunstler v Mnichově. Ze skupiných výstav to byl například výstavní projekt Globale feminismus v Brooklyn muzeu N.Y výstava Gender Check v Museum der moderner Kunst Stiftung Ludwig ve Vídni. Její dílo je zastoupeno ve sbírkách The Brooklyn muzeum N.Y, Carnegie Muzeum of Arts Pittsburgh nebo například v Národní galerii v Praze. Za svou tvorbu byla v roce 1997 oceněna cenou The Pollock-Krasner Foundation, INC, v roce 1997 oceněním The Central European Culture Initiative, Vienna, nebo v roce 2011 Cenou Michala Ranného udělovanou umělcům a umělkyním za přínos pro českou vizuální kulturu.

PATRICIA LONDON ANTE PARIS (DE)

Německá umělkyně vystupující pod pseudonymem Patricia London Ante Paris žije a pracuje v Mnichově. Sochy a obrazy Patricie London Ante Paris vznikají ve spojení s participativními performancemi, které kombinují tanec, umění a hudbu. Publikum se stává aktivním účastníkem. Participativní performance Patricie Londonové si kladou za cíl poskytnout zážitek sdílené estetické a komunikativní akce jako praxe v aktivně se měnících podmínkách ve smyslu participace, umožnit ostatním účastnit se, sdílet a podílet se.

Patricia London Ante Paris studovala na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Získala stipendia od DAAD a Kunstfonds, stejně jako grant od města Mnichov, a byla rezidenční umělkyní v Goethe-Institutech v Bangkoku, Tbilisi, Windhoeku, Madridu a Aténách. V roce 2019 získala cenu Kurta Eisnera za své představení Perský Pentagon. V roce 2020 byla v Muzeu Villa Stuck uvedena představení LUKOPEXE. U příležitosti 50. výročí útoku na mnichovské olympiádě byla v Olympijském parku uvedena inscenace 4 GIRLS. V letech 2021 a 2022 získala od německé spolkové vlády granty NEUSTART za představení TIEROIDES a THE WISH MACHINE. V roce 2022 Patricia London obdržela cenu od Německého spolkového úřadu pro životní prostředí v Berlíně. V roce 2024 se v kostele sv. Pavla a v Galerii Oberbayern konala inkluzivní představení PROBLEM CITY. V roce 2025 získala cenu PublicArtMünchen za své představení Swing Swing Swing.

10. června 2026 ve 12:30 hodin povede Patricia London Ante Paris mistrovskou třídu o performanci v Goethe-Institutu v Praze.

Transport děl německé umělkyně proběhl s podporou Česko-německého fondu budoucnosti

Program performancí:

29. 4. 2026, 18:30 - performance Patricia London Ante Paris: "Swingova" (v rámci vernisáže výstavy)

13. 6. 2026, 19:00 - performance Patricia London Ante Paris: "Omphale"