Nový Poupě

České pivovarnictví procházelo od druhé poloviny 17. století nelehkým vývojem. Velký vliv na to měla třicetiletá válka. Zatímco ještě na počátku století bylo v Čechách kolem tří tisíc pivovarů, po válce tento počet dramaticky klesl.(1) Svou roli hrálo taktéž suplování správných výrobních postupů něčím dnes tak bizarním, jako zaklínáním a zaříkáváním.(2)

„Stav sladovnický nepožíval doby té vážnosti valné, poněvadž zástupcové jeho po výtce skrovného jen měli vzdělání, a dobrého a stálého piva se týkající, u mnohých sládků věku osmnáctého bohužel zcela nedostatečnými byly. Plýtvalo se tehdy dřívím i sladem i chmelem, pracovalo se dle návodů často nedostatečných, při práci málo kdo přemítal o účelu její, a stala-li se chyba, napravovala se tak zvanými tajnými prostředky, na příklad kosťmi zločincův, výkaly psími, na prášek utřeným dřevem z rakví vykopaných, prstí ze hřbitovů, třískami z šibenic, svěceným kořením a m. j.“(3)

Jakou kvalitu a chuť takovéto pivo asi mělo, si snad ani nechceme domýšlet. Výrazné zlepšení přinesl legendární sládek František Ondřej Poupě (1753-1805). Tento odborník inicioval mnohé změny do sladovnictví a vaření piva včetně teploměru a pivních vážek. Napsal rovněž dvousvazkový spis o vaření piva Die Kunst des Bierbrauens, physisch-chemis-ökonomische Beschreiben (Umění vařit pivo fyzicko-chemicko-hospodářsky popsané).

O tom, že se „geniální sládek“ Poupě těšil úctě ještě dlouho po smrti, svědčí i učebnice z roku 1880 pivovarského pracovníka Josefa Tomáše Suka (1842–1878), která je věnována jeho památce. Kniha začíná stručným Poupěteho životopisem. (Zde autor velice pravděpodobně vycházel z knihy Antonína Bělohoubka Život a působení Františka Ondřeje Poupěte.)

První díl je rozdělen do čtrnácti hlav. První hlava je úvodem do problematiky. Autor zde mimo jiné věnuje prostor dosavadní bibliografii k tomuto tématu. Další hlavy se již zaměřují na funkci jednotlivých strojů v pivovaru, na teploměry, sacharometry, vodu, led, páru a parní stroje a kotle atd. Sedmá až devátá hlava popisují obilné plodiny a chmel. Poté přichází na řadu máčení, skladování, válení, sušení, čištění a ukládání sladu. Čtrnáctá hlava je o zkoušení sladu. Druhý díl navazuje tam, kde končí první. Začíná hlavami o várce, posléze pokračuje kvašením. Devatenáctá hlava se věnuje sklepnímu hospodářství. Další hlava rozebírá typologii piva a jeho postavení na trhu.

„Pivo dnes vypuzuje na prvním místě kořalku se stolu pracovníků a hledá sourodého místa vedle ušlechtilé révy na stole pánů, ba i při hostinách královských! … Pivo šmahem domáhá se panství i v krajinách, kde se zdálo dříve nemožným – v Egyptě, Indii, Japanu, Číně, Austrálii.“(4)

Předposlední kapitola se zaměřuje na finanční aspekt pivovarnictví tj. na pivovarnickou živnost, na daně, na kontrolu finančních orgánů, apod.

Pro lepší přehlednost autor jednotlivé hlavy rozděluje do odstavců, z nichž každý začíná kurzívou psanou otázkou. Oba dva díly jsou svázány do jednoho svazku. Kniha má pevnou vazbu. Text doprovází černobílé ilustrace. Frontispis tvoří portrét Františka Poupěte.

Poznámky:

1. CHLÁDEK, Ladislav. Pivovarnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. s. 39
2. BERANOVÁ, Magdalena a Antonín KUBAČÁK. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2010, s. 273
3. SUK, Josef Tomáš. Nový Poupě : katechismus pro sladovnické učenníky a tovaryše, jakož i pro každého, kdož snadným spůsobem o základech vaření piva poučení hledá. V Praze : Slavík & Borový, 1880. 268, s. 7 
4. Ibid. s. 143